Letíme světem

Akce Černa Hora?Kdo nezažil neuvěříUž cesta na místo činu byla neuvěřitelná.Zásobovací kosmicka loď Fernetic1 přes mírné potíže úspěšně přistála na základně Ulcinj,soukromě zvané Houston,ve čtvrtek v časných odpoledních hodinách.Silnice a hraniční přechody nebyly žádný problém do chvíle než jsme se dostali na územi Monte Negra.Jejich celníci byli první,koho zajímaly naše doklady a naštěstí jejich inteligence není na takové úrovni,aby zjistili,že zelená karta od našeho korábu je 3roky propadlá.Už tam nám mělo dojít,že se nacházíme v zemi,kde se nedodržují žádná pravidla.Silnice se změnila v prašnou polní cestu a původní rychlost Ferneticu1 klesla na třetinu,tudíž doba potřebná ke zdolání posledních 300km byla téměř stejná jako ta,za kterou jsme projeli polovinu EvropyDíky dokonalému značení a výborné navigaci z Houstonu jsme měli možnost poznat nádherný Kotorský záliv.Co na tom,že jsme najeli o 100km víc nez bylo třebaPřistání však proběhlo bez problémů.Jediný člen Houstonské základny přistoupil do Ferneticu1 na křižovatce v Ulcinju se slovy:JEĎ,TADY TA ČERVENÁ SVÍTÍ POŘÁDUbytování a vyložení nákladu bylo otázkou chvíle.Poté nám Tomyk ukázal pro nás krásná zákoutí Ulcinju se slovy:To je moje město a jsou tu samý HOVNADo příručního zavazadla jsme naložili vzorky domácího jídla a pití a vyrazili do místní barkavárny pochlubit se krásou českého kuchařského a lihovarnického umění.První litrové lahvi fernetu jsme se podivali na dno po neuvěřitelně krátké době a dva plné talíře buchet a koláču zmizely v žaludcích černohorců za obdivného mlaskání a chrochtání.Musím však podotknout,že stejné zvuky vydával Tomyk,když se začal ládovat lovečákem,bůčkem a nakládanými okurkamiPoté jsme úspěšně zdolali i druhou litrovku fernetuVečer,když už nebylo v barkavárně co pít,dostal místní umělec jménem Pero spásný nápad,že nás do protějšího baru odveze svým autem.Jeho omluva za to,že má u auta jen dvoje dveře,protože má málo peněz,nepotřebuje komentář.Proč jsme však do baru,který je přes ulici měli cestovat přes celé město?Zřejmě abychom v pětikilometrové rychlosti mohli zbořit 3auta a předvést místnímu obyvatelstvu malé divadýlko.Pak jsme si řekli,že ten den toho už bylo dost a šli jsme spátV patek ráno jsme posnídali ze skromných zásob,abychom dali za dost i pitnému režimu tak kapitán Ferneticu R0RI uvařil colavíno a na balkoně našeho apartmanu jsme se kochali pohledem na lidi zabalené do kožichů,roláků,teplých kozaček a jiného zimního oblečení.Protože nás však už bolely zadky z věčného sezení,rozhodli jsme se pro malou procházku.Vzhledem k počasí jsme se oblékli do triček a kraťasů a vyrazili

Prošli jsme se asi tak čtvrtinou města,podařilo se nám v jednom z místních obchůdků koupit čumkarty a prosluněným městem jsme se vraceli na základnu.Svým oblečením jsme dávali místním zakuklencům jasný signál,že jsme turisti a malé dítě,které neumelo říct ani máma,s nataženou ručkou běhalo za námi se slovy,,dvacet centů"Vzpoměli jsme na Tomova slova a řekli si,že když hovno,tak pro všecky!!!Na zakladně jsme skromně pojedli suchý chléb,zapili červeným vínem a věnovali jsme se činnosti v této zemi běžné a tou je flákání.Pak nás to ale přestalo bavit a přesunuli jsme se opět do baru,kde se nám tolik libiloNa úvod večera jsme dali panáčky a další z Tomykových přátel nás naložil do auta a ukázal nám pár místních barů.Jeden z nich měl název Plechovka a už při prvním pohledu bylo jasné proč.Majitel jednoduše vyjel svým golfem z garaže,vyhodil vrata,postavil uprostřed 3židle a bar byl hotovVsypali jsme do sebe několik dalších sklínek alkoholu a autem se vrátili do oblíbené barkavárny,kterou jsme následně povýšili na velínJejí majitel se rozhodl vrátit nám včerejší fernetovou smršť a i přes náš odpor do nás začal lít veškeré tekuté zásobyNeuposlechl však R0RIho přání aby nalíval vodku s rumem do jedné skleničky a tyto nápoje podával odděleně.Jeden z místních chlapců svou radost z toho,že s námi může pít,chtěl oznámit celému Ulcinju a proto vyběhl před bar a ze všech svých zbývajících sil začal vykřikovat.To se však nelíbilo místní policejní hlídce..Nastala kontrola dokladů,ruce na zdi a podobné zrůdnosti,které známe jen z televize.My,jako návštěvníci z jiné,civilizované galaxie,jsme kontrolu přežili bez úhony,ostatní návštěvníci velína taktéž.Pouze onen rozradostněný výtržník byl nucen strávit v cele následujích několik hodin.V té době jsem už však věděla,že jsem dnes svůj boj s alkoholem prohrála a šla jsem spát.Další průběh znám pouze z vyprávění,proto neručím za pravdivost následujících řádků.Zbývající osazenstvo velína se rozhodlo navštívit jedinou místní diskotéku s názvem Nightclub Galera.Uvnitř sice bylo plno,ale poměr 10:1 ve prospěch mužské populace vypovídá o úrovni zábavy.Oněch 5dívek sedících u stolku se sklopenými hlavami zřejmě utrpělo šok ve chvíli,kdy se začala pít tequila z pupíku patřícímu jediné slečně z velínaKdy se kapitán Ferneticu1 vrátil do kajuty netuším a nevím ani z jakého důvodu mi ráno oznámil,že to po mě v té koupelně uklidil.Mě to totiž bylo úplně jedno,protože jsem hledala svoje oblečeníPo dopolední kávě jsme probrali na balkoně společně s Tomykem několik důležitých plánů o dalším průběhu naší mise.Rozhodli jsme se ohromit domorodce nějakou naší specialitou,ale vepřoknedlozelo bylo zamítnuto,protože z prapodivných důvodů se zde čuníci jíst nesmí.Ani svíčková neprošla,to zase z hygienických a zdravotních důvodů.Po návštěvě místního rádobyřeznictví jsem usoudila,že si opravdu nemusím domů přivézt suvenýr v podobě řídké stolice nebo jakýchsi červíkůNakonec po demokratickém hlasování vyhrál bramborák

Poté jsme vyrazili na lov informací o prapodivném městě.Společně s kapitánem jsme se prošli další neprozkoumanou částí a objevili jediné tři kontejnery na odpadky na celém jeho území.Usoudili jsme,že už nic nového zřejmě neobjevíme,a tak jsme se vydali zpět na velín domluvitzapůjčení kuchyně.Na přivítanou jsme dostali kávu do náprstku a na zapití energetický drink s názvem Smirnoff.Abychom netrpěli nedostatkem vitamínů,dostali jsme i 100%nectarDošli jsme do jednoho ze supermarketgarážových obchůdků nakoupit potřebný materiál na výrobu již zmiňovaných bramboráků.Bohužel jsme nesehnali marjánua museli ji nahradit oreganem.Jak to ovlivnilo výslednou chuť nemusím snad nikomu z čechů popisovat.S nakoupeným tovarem jsme vtrhli do kuchyně,našli velký škopek,vysypali z nej špinavé nádobí,UMYLIa pustili se do díla.Po několika desítkách minut usilovného loupání a strouhání brambor tupými nástroji jsme do sebe vsypali několik dalších drinků a nastala nudná fáze s názvem smažení.Ve chvíli,kdy bylo dílo dokonáno,a my donesli hromadu bramboráků domorodcům,nastalo opět obdivné mlaskání a chrochtáníVýtržník z minulého večera však zažil už několikátý šok,protože na jeho otázku z čeho ta dobrota je,mu dobrák Tomyk s vážnou tváří odpověděl,že je to vlastně mleté vepřové maso.Výraz v obličeji muslima,který nevědomky spáchal smrtelný hřích popsat nelze.Ulevilo se mu až ve chvíli,kdy jsme mu vysvětlili,že se stal obětí pouhého žertuTento večer jsme usoudili,že je občas dobře v nejlepším přestat a těsně po půlnoci se šli uložit k spánku.Další den jsme se věnovali opět solárkování na balkoně a hazardním hrám o euraOdpoledne jsem si nechala splnit přání a Tomyk nas zavedl do rybí restaurace v nedaleké deltě řeky Bojany.Loďky návštěvníků zaparkované těsně u stolů a vůně grilovaných ryb znásobily moji chuť na nějakou rybí specialitkuTom mi doporučil oradu jako jednu z nejlepších.Když mi jí číšník naservíroval,utrousil něco ve smyslu že mi gazdové pomůžou,pokud by ta rybka byla na mě moc velká(myslel snad,že mi přinesl půlku žraloka!))) Pravda,oběma jsem dala ochutnat,ale jen aby neřekli,že jsem škrtNenechala jsem kromě kostry ani stroužek česnekuVzhledem k tomu,že se přiblížil čas návratu do domovské galaxie,museli jsme se pomalu začít loučit s domorodci.Naposledy jsme navštívili dočasný velín,kde jsme zanechali po sobě mimo dobrého dojmu i několik českých slůvek v palubním deníkuTento večer skončila naše dobrodružná výprava na Balkán a my se šli do kajuty připravit na zpáteční cestu.Po důkladném vyspání nám koordinátor výpravy Tomyk oznámil,že se rozhodl spestřit nám cestu zpět do civilizace svou přítomností ve Ferneticu.Naložili jsme zavazadla na palubu,provedli poslední orbitální let nad základnou a vyrazili směrem k domovské galaxii.Malounko nás zaskočilo počasí,ale nálada na palubě byla výborná.Tomyk během letu básnil o hamburgrech a těšil se na ně až do Splitu.Ani tam se ho chudák nedočkal,tak jsme zaparkovali koráb za městem v nákupní zóně.

Po krátkém váhání si Tomyk dal guláš,o kterém snil několik měsíců,i my jsme pojedli,ktrátce odpočinuli a vydali se na další část cesty.S přibývajícími kilometry směrem na sever se postupně snižovala teplota a ve chvíli,kdy jsme na dálnici potkali sypače nám došlo,že s opalováním je definitivní konec.Déšť se změnil v chumelenici a rychlost Ferneticu se výrazně snížila.Několik stovek kilometrů dálnice jsme pomalu zdolávali rychlostí 40-60km za hodinu.Tuto nudnou jízdu jsme si krátili vyprávěním vtipů a občasným smykem.V 5hodin ráno jsme konečně dorazili do Vídně,kde se Tomyk dočkal vytouženého hamburgruOdtud se koordinátor vypravil do nové,dosud neprozkoumané,civilizace na další misi.Vzhledem k časové tísni jsme Tomyka zanechali na letištním terminálu a chtěli pokračovat v cestě.Fernetic1 už zjevně s námi nesouhlasil,protože vypověděl službu.Po krátkém působení hrubé lidské síly Fernetic svůj odpor vzdal a poslušně pokračoval v pomalém přesunu směrem k domovu.V 8.15 jsme vstoupili zpět na území naší rodné vlastiAni zde počasí nebylo moudřejší,ale vůně domova nám dodala sílu pokračovat v cestě.Po 26ti hodinové cestě z jihu balkánského poloostrova jsme spatřili tabuli s nápisem PRAHA a my byli sice unaveni,ale šťastni,že jsme konečně doma!!! Zvláštní poděkování a obdiv patří kapitánovi Ferneticu1 za bezproblémový let... Má někdo návrh na další misi?Věřte nebo ne,stojí to za to)                                         pozorovala a zapsala: cracked 

POSTŘEHY: -národním vozítkem je tu VWgolf různých typů a technických stavů(s některými by si u nás netroufl jezdit ani největší odvážlivec) -za celou dobu pobytu jsme spatřili pouze dva cyklisty -zato je běžné na silnici potkat krávy nebo stádo ovcí -na poště se hlavně prodávají nápoje a žvýkačky a bagety... doprava ve městě je téměř bez pravidel,auta však jezdí tak pomalu,že ke kolizím téměř nedochází -bílé pruhy na silnici nejsou přechod,ale zpestření jinak fádní barvy asfaltu -služby a obchody ve složení:kavárna kavárna marketkavárna banka kavárna kavárna holič kavárna pošta kavárna market kavárna bankomat kavárna...co dodat? -v okolí prestižních budov je neuvěřitelný nepořádek (ale i jinde)  
a ještě jedna perlička: v jediném obchodě s cd Vám za třetinu ceny na počkání přepalí jakoukoliv novinku na trhu...